Co se to se mnou děje? Něco tady je, něco jedinečného, co člověka pohltí a už nepustí, něco co člověka donutí žít život téměř ve věčné zimě. Ano tady na severu Islandu, kde se příroda plně probudí v červenci a pomalu už usíná koncem srpna, kde je jen pár dnů, kdy odložím na chvíli zimní bundu. Je to doba kdy slunce nezapadá a mohu se také nadechnout a probudit z věčné a nekonečné tmy co tu v zimě panuje.

Píše se rok 2016 a my přilétáme poprvé na Island, na který jsme se vydali za prací a cestováním. Od začátku neskrýváme pocity, že jsme se ocitli jako na jiné planetě. Naše telefony nestačí snímat to, co se kolem nás vše dělo. Vidím z autobusu černou lávu rozlitou v nehostinné krajině bez stromů.

Vypravili jsme se na konec světa na Hornstradir, do jedné z nejvíce odlehlých částí Islandu, brodili jsme nespočet řek v nekonečně prázdném vnitrozemí, doputovali do svítivě zelených hor v okolí Landmanalaugaru, viděli sopku chrlit žhavou lávu. A vše nás pohltilo tak, že nemůžeme odejít. Dechberoucí krása a klidný životní styl daleko na severu nás natolik očarovali, až se Island postupně stal mým domovem.

Když nepobýváme na Islandu, cestujeme. Rádi se vracíme na Blízký východ jako Irák a Írán; nemůžeme zapomenout na jejich falafel. V El Salvador nás okouzlili jejich tradiční pupusas. Vydali jsme se na barevný ostrov Samoa a poprvé v životě jsme viděli chrlit sopku na Vanuatu. Uchvátil nás Nový Zéland jeho neodolatelnou přírodou. Projeli jsme Austrálii skrz nekonečný outback, a pět tisíc kilometrů napříč Jižní afrikou byla, po svatbě na Islandu, ta nejlepší svatební cesta.

Cestování je naše vášeň a předáváme naše zkušenosti dál, abyste mohli Island poznat tak, jak byste ho možná ani nepoznali. Vytvořili jsme projekt Her Iceland s láskou k cestování, s láskou k Islandu, abychom vám pomohli si užít čas na Islandu tak, že na něj dlouho nezapomenete.